Zámek Červená Lhota

V jižních Čechách na severu Jindřichohradecka zdobí údolí Dírenského potoka renesanční vodní zámek Červená Lhota, německy Rothlhota. Původně gotická tvrz z poloviny 19. století stojí na skalním útesu, obklopen rybníčkem. První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1465. Roku 1530 se stali jejími novými majiteli Kábové z Rybňan. Jan Kába z rybňan nechal sídlo přestavět na renesanční zámek, tehdy zvaný Nová Lhota. Koncem 16 století vlastnili sídlo Rútové z Dírné. Po roce 1620 získal panství a zámek italský císařský rytmistr Antonio Bruccio. Nechal postavit kamenný most vedoucí k zámku. Zasloužil se o velkolepý rozkvět lázní Deštná, které též patřily k jeho panství. V té době byly známé a navštěvované jako Karlovy Vary a Teplice. V roce 1641 zakoupil šlechtické sídlo Vilém Slavota z Chlumu a Košumberka. Slavotové jej nechali barokně přestavět a upravit na letohrádek. Začátkem 18. století vlastnil letohrádek šlechtický rod Windischgrätzů. Od poloviny 18. století se stali majiteli Stillfriedové. A od roku 1835 patřil zámek německé knížecí rodině Schönburg-Hartenstein. V letech 1903 -1913 probíhaly neorenesanční úpravy, které daly zámku jeho dnešní podobu. Rod německých říšských knížat byl majitelem sídla a panství do roku 1945. Pojmenování zámku Červená Lhota se objevuje až koncem 17. století. V současné době je ve vlastnictví státu, správu zajišťuje NPÚ. Zámek Červená Lhota je od roku 2001 Národní kulturní památkou. Při procházce parkem návštěvníky osloví renesanční kaple Nejsvětější Trojice pocházející ze 16. století. Tehdejší majitel Antonio Bruccio kapli obnovil a roku 1635 byla znovu vysvěcena. Skutečným skvostem je dochovaná fresková výmalba na stropě. Do roku 1936 byla schována pod vrstvami pozdějších omítek. Dřevěné úprava stropu symbolizuje Nebeský Jeruzalém.